banner

Pragocon 2007 - Fotoreportáž by McLobo

Umístění = ZŠ Trávníčkova, Praha 13, Kdy = Sobota 3.2.2007

J4m s hrnkem.
J4m s hrnkem.
Čekáni na Angie.
Čekáni na Angie.
Z památníku českého otaku.
Z památníku českého otaku.
DDR mánie.
DDR mánie.
Cosplay - panelová diskuze.
Cosplay - panelová diskuze.
Ouška vládly conu.
Ouška vládly conu.
Lišák a WoW? :)
Lišák a WoW? :)
Hintzu přednáší.
Hintzu přednáší.
Skullman dorazil.
Skullman dorazil.
Tohle měl bý hlavní sál PGC.
Tohle měl bý hlavní sál PGC.
Sushi workshop.
Sushi workshop.
Otaku desetiboj zahájen.
Otaku desetiboj zahájen.
I jarník přišel zasoutěžit.
I jarník přišel zasoutěžit.
Desetiboj v plném proudu.
Desetiboj v plném proudu.
Anime v roce 2006.
Anime v roce 2006.
Vis4cí se nechce fotit a takhle dopadl :D
Vis4cí se nechce fotit
a takhle dopadl :D
Mecha z pohledu strojaře, omluvte kvalitu, Grek se neustále pohyboval :D
Mecha z pohledu strojaře...
omluvte kvalitu,
Grek se neustále pohyboval :D

(ne)Zakládající schůzeČeské AMV Asociace.
(ne)Zakládající schůze České AMV Asociace.
Nahoře zleva-doprava: ??, ??, ??, Wiki, Lišák, Jarník
Dole zleva-doprava: Skullman, Wotan, McLobo
Více informací na: http://amv.anime.cz/



Pragocon 2007 očima anime škarohlída

Už před samotným začátkem letošního ročníku bylo jasné, že půjde o akci hodnou zvýšené pozornosti. Když pominu to, že tentokrát se PGC nekryl s Trpasliconem, takže jsme byli zvědaví na počet návštěvníku, máme tu stále poněkud netradiční umístění a zejména manga sekci, jejíž organizace se ujali lidé, s jejichž prací se zatím mnoho BO nesetkalo. Pravda. Očekávání nebyla nijak velká, ale o to jsem byl raději, doufaje v to, že můžeme být všichni pouze příjemně překvapeni.

Cesta samotná proběhla bez důležitějších událostí, dokonce nikdo nebudil veřejné pohoršení, prostě idylka. První incident se tak odehrál až v samotné Praze. Část z nás se totiž oddělila od hlavní skupiny a záhy se stala terčem skupinky podivných asijských veksláků. Ve chvíli, kdy nás tento gang konečně propustil ze svých spárů, jsme měli místo našich poctivě vydělaných peněz tašky nacpány pytlíky s rýží, špejlemi spojenými provázkem a ti šťastnější z nás objevili v kapsách i slané tyčinky – pravda, sice měly odrolenou sůl a místo ní byly máčené v zeleném a růžovém emailu, ale když je hlad…

Nakonec se nám na pokraji smrti hlady povedlo objevit dovedně ukryté sídlo Pragoconu. Měl jsem podezření na to, že šlo o akční variantu mensáckého IQ testu, a když nás u vstupu přivítal sám V. Fořtík s tajuplným úsměvem na rtech, toto podezření přerostlo v jistotu. Jak se rychle ukázalo, naše nadšení z úspěšného zvládnutí testu, bylo předčasné. Škola totiž zevnitř vypadala jako bludiště, které by dalo zabrat i samotné Algernon, a mne začala jímat neblahá předtucha, že v péči pana Fořtíka mi sice rozhodně mozek nezakrní, ale nožičky možná odumřou. Jen tak pro představu – hlavní a vedlejší manga sál od sebe byly vzdáleny dvě a půl minuty ostré chůze a člověk během cesty překonal něco kolem padesátky schodů. Přiznám se, mně to vyhovovalo – po takovém betatestu lidé zvládnou korzování mezi Scalou a Artem (8 minut a téměř žádné schody) bez problémů.

Ale teď už k samotnému programu manga bloku. Zahájení jsme jak jinak nestihli, takže prvním kouskem, na kterém spočinulo oko mé modravé, bylo „Pozdvižení na Nebesích“. Neoslovilo mne to. Buď nejsem připraven na čínskou kreslenou tvorbu sedmdesátých let nebo to byla podivná slátanina. Vydržel jsem tam asi deset minut a zbytek jsem raději trávil obléháním Drakovy čajovny. Sice jsem se trošku bál, že možná přicházím o hluboký zážitek, nicméně když jsem se do sálu asi 5 minut před koncem vrátil, obavy se rozplynuly jako chlebíček v mortíkově dosahu. Následovala přednáška od slečny s přezdívkou Inima. Na tu jsme se s Trpaslíkem těšili, protože kvalitních přednášejících nemáme pro AF nikdy dost a slečen mezi nimi máme dokonce zoufalý nedostatek. Bohužel už po prvních pár minutách začalo být nad slunce jasné, že tady nám zatím pšenka nepokvete. Ano, uznávám, viděl jsem i horší přednášky. Ale většinou se týkaly pružnosti a pevnosti. Ze zadních řad slečnu nebylo prakticky slyšet, takže jsem se přesunul dopředu k Trpaslíkovi. Přednáška měla být o studiu Ghibli. Během chvíle však bylo jasné, že i Trpa, známý to odpůrce Miyazakiho plín, ví o tomto studiu asi 5x více než přednášející. Nevím, kolik jejich filmů Inima viděla, ale co jsem tak slyšel sázky lidí za sebou, největší kurz byl na film jediný a sice Totora. Nicméně i tam zvládla celkem s přehledem pozměnit děj celého díla. Možná bych byl ochoten odpustit jí drobné nedostatky, pokud by to říkala z hlavy, ale místy to spíš vypadalo, že to prostě čte z hromádky papírů. Svůj výklad slečna prokládala ukázkami ve formě AMV, která vtipně vypínala vždy přibližně v polovině. S jejich výběrem si zjevně hlavu nikdo nelámal, takže mi povětšinou přišlo, že jde o kousky podprůměrné kvality. Na svoji obhajobu pak Inima pronesla památnou větu: „Podle mne nikdy nikdo na Kiki dobré AMV neudělal.“ V tu chvíli se nás část zakousla do vlastního prstu, abychom se nezačali smát nahlas, Jarník začal protáčet oči, až se mu hlava motala, a všichni jsme si svorně oddechli, že mezi námi nesedí Viki. Bohužel se v podobném duchu nesl i zbytek přednášky, takže když jsem ze svého okolí zachytil větu „kdyby aspoň přednášela v nějakém sexy spodním prádle, dalo by se to přežít“, musel jsem jí dát chtě nechtě za pravdu. Takto totiž opravdu ne, vážení soudruzi. Přednášku, kde je místo posluchačů poučován přednášející… děkuji, nechci. Mimochodem, nezná někdo ghibli film „návrat kočky“? Nějak mi uniklo, že by ho natočili – i když v přednášce se prý objevil. Nerad bych kecal, ale celkově mi spíš přišlo, že chudáka Inimu do toho bez předchozí přípravy nacpal nějaký kamarád, který se jí pokusil během pár minut nalít to všechno do hlavy. Bylo mi jí až líto, protože jako přednášející vím, že není fajn, když se místo tvým vtipům smějí tobě. No co, třeba si to s dotyčným pěkně rázně vysvětlí a příště už to bude lepší.

Přednes nás psychicky vyčerpal natolik, že já si musel jít odpočnout do herny a Trpaslík se vypařil do hospody. V hlavním sále mezitím běžel REC, který sklidil velký ohlas diváků. Jediné, co mi tam vadilo, bylo megalomanské sestříhání celého seriálu do jediného filmu – když uvážím čas potřebný k podobnému úkonu a poměřím ho s výsledným efektem… no já bych to dělat nechtěl. K titulkům bych řekl jen tolik, že marek14 sice překládá jak na běžícím pásu, ale tolik zbytečných úprav dialogů a zabitých narážek/vtípků jsem u komedie už dlouho neviděl. V noci běžel hraný film Sídlo kočičího ducha, ze kterého jsem viděl jen obraz – a to ještě oknem z herny, protože jsme se v té době s Jarníkem věnovali údržbě svých stádeček krav. Ale asi jsem o dost přišel, protože co jsem se tak doslechl od ostatních, byl to asi nejlepší hraný film, co v celém bloku běžel. Noc proběhla celkem bez incidentů či zajímavých událostí, zejména proto, že s postupující nocí ubývalo slečen, které si chtěly hrát s mým hadem. Takže jsme to kolem půl třetí zabalili a ve spací tělocvičně se příjemně vyspali. V porovnání s posledními akicony bylo navíc v místnosti celou noc příjemné teplo, takže jsem se nebudil zimou – prostě pohodka.

Sobotní program pro mne začal mírným šokem – na film Electric Dragon 80 000V už by mne podruhé nedostali. A to ani kdyby mi platili. Možná se někomu líbil (i když většina lidí v sále v tom kraválu klidně dál spala), ale já zjevně nejsem cílová skupina. Po tomto krátkém filmu už dostali slovo Angie s Denerogem, kteří si připravili přednášku nazvanou „Z památníku českého otaku“. Na té Trpaslík proti původnímu předsevzetí chyběl – po zkušenostech z předešlého dne se pokoušel předstírat bezvědomí. A podle názoru některých dobře udělal. Angie povídala o tom, jak se u nás otaku scházejí, co jsou to otaku aktivity a tak podobně. Až jsem z toho měl místy pocit drobného déja vu, ale tentokrát už bylo alespoň Pražákům přiznáno, že se skutečně scházejí. Záhy jsem si uvědomil, že mám zřejmě nějak posunutý práh vkusu, neboť zejména starší a zkušenější posluchači začali pozvolna opouštět sál se slovy „na tohle po ránu nemám“. Já se přiznám bez mučení, zůstal jsem tam hlavně kvůli Angie. Protože i když často kázala bludy (ale nezadrhávala se a mluvila přirozeně, takže jí to neznalí posluchači možná i žrali) či názory tak zkreslené, že s realitou měly společného opravdu jen málo, šlo o velmi pohlednou slečnu v ještě pohlednějším kimonu. Navíc má jednu přednost, které se například mně nedostává – má příjemný melodický hlas. Takže i přes jasné nedostatky se člověk dokázal zaposlouchat. Bohužel nepřednášela jen ona. Jejím spoluspeakrem byl hoch, který byl zjevně stvořen proto, aby dohromady měli průměrný vzhled i hlas. Když ten promluvil, pravidelně se mu dařilo bořit navozenou atmosféru a vůbec jsem měl chuť ho poprosit, aby mlčel a nerušil Angie. Nevím, jestli byl střízliv, nicméně mně i mému okolí přišlo, že mluví chvílemi úplně z cesty. Naštěstí mluvil většinou zády k publiku, takže část diváků zůstala jeho vtipných vsuvek ušetřena. Mimochodem, hned ze začátku slečna prohlásila, že anime není jen hentai a pokémon. Ke konci mi došlo proč – anime je totiž hlavně Naruto a Yu-gi-oh.

Z této přednášky jsem pádil rovnou na začátek nekomimi&cosplay panelovky. Tu vedla Rin, ze které se během Pragoconu stal de facto druhý organizátor – Morgar, který byl pod programem podepsaný, totiž ze začátku vůbec nedorazil a i později se jenom mihnul. Co si o podobném chování myslím, raději komentovat nebudu. Rin byla ze začátku drobet zmatená, jako by nevěděla jak začít a o čem mluvit. Ale vydrželo jí to jen chvilku a pak už se rozjelo povídání a diskuze v takové míře, že ve finále se pomalu nedostala ke slovu. Lidí tam bylo cca stejně jako na Wotanově panelovce na Akiconu a zjevně si to užívali. Nakolik si to užívala sama Rin, netuším, každopádně těsně po skončení nekomimi jí a bee_boovi začínal suši workshop. Původně to měli sice dělat externisté, ale někdy minulý týden to celé padlo, takže se sušilo v hodně provizorních podmínkách. A musím říct, že i přes odmítavý postoj rýžovaru, se workshop vydařil, jak jen bylo v bojových podmínkách možné, a svou první rolku si uválel i Squall. Bohužel jsem nemohl být na celém, protože se mi kryl s přednáškou.

Ta byla místo v manga sekci zařazena v hlavním bloku, protože podnět k ní dal sám pan Fořtík. Měla být určena lidem, kteří na anime nekoukají, a měl jsem jim tam vysvětlit, co se mi na něm po všech těch letech vlastně líbí – a už podruhé bylo laboratorně prokázáno, že na anime přednášky chodí jen anime znalí diváci – pro představu největším newbiekem tam byla slečna, co kouká asi 3 roku. Naštěstí se tam vyskytoval dostatek diváků, kteří tu hodinu vlastně odpřednášeli za mne, a já se tak dověděl spoustu zajímavých věcí. Od Greka například, co je to hudební vtípek (pravda nepochopil jsem to, ale vysvětlit mi to zkusil), a od jednoho z posluchačů i aspekt sledování anime, nad kterým jsem nikdy nepřemýšlel – dotyčný na něm totiž studuje techniku kresby a animace.

Následoval úprk na další část programu – otaku desetiboj. Původně jsem měl v plánu se zúčastnit, ale vzhledem k tomu, že se programově kryl se dvěma hlavními přednáškami celého bloku, jsem ho vypustil. A to i přesto, že ho nakonec z tří hodin a deseti disciplín razantně zkrátili. Vydržel jsem tam jen chvilku, během které jsem si stačil všimnout, že soutěž nebyla dopředu ani otestovaná (problémy s přehráváním videa), a mazal jsem pryč, protože se pomalu blížila přednáška Trpaslíka a Skullmana „Nová anime v roce 2006“. Pokud prohlásím, že to byla pravděpodobně po herně druhá nejnavštěvovanější atrakce Pragoconu, nejspíš se o moc neseknu. Diváků se tam nacpalo víc tolik co na přednášku Inimy a Angie dohromady. Ani jeden z borců nezklamal, Trpaslík se proti loňsku vyvaroval zadrhávání, prostě dobře zabitá hodinka, která pobavila diváky i přednášející. Nejdůležitějším poznatkem z této přednášky pro mne bylo, že fanynek sexy kreslených hošů je čím dál tím víc a minimálně hlasitostí a nedostatkem studu za tyto hříšné choutky už překonávají i mužské fanoušky ecchi. Tolik hromadného dívčího vzdychání jsem snad ještě neslyšel a Trpa se Skullem možná zalitovali, že to vzdychání není určeno jim. Já ostatně litoval také, ale na rozdíl od kluků se po mně ani žádná z fanynek po skončení přednášky nesápala. Chtěl jsem se jít nad tou nespravedlností vyplakat do rožku, ale nepočítal jsem s tak vysokou koncentrací emoboyz&girlz – těch se na PGC ukázalo tolik, že se z rohů stala záhy jen obtížně sehnatelná komodita. Takže pwned.

A nejen já – po této přednášce mělo následovat slavnostní uvedení anime Paradise Kiss (nebo jak), kterého se měli účastnit zástupci televize A+, která tento seriál začala minulý týden vysílat. Jenže někde se stala chyba a hosté se neukázali. A vzhledem k tomu, že PK vezli s sebou, řešila se vzniklá díra operativně nasazením AMV. Já do sebe mezitím nasázel hromádku toustů a nějakou tu klobásku (drakova čajovna byla umístěna přímo geniálně hned nad hlavním manga sálem) a vyrazil na Grekovu přednášku. Přiznám se, stavěl jsem se k ní dost skepticky, protože si dobře pamatuji, jaký je Grek trémista. Čekalo mne milé překvapení, protože se své úlohy zhostil skvěle. Celou přednášku postavil na prosté metodě „já nadhodím část těla mecha, vy nadhodíte řešení, já vám je rozmetám na kusy, ostatní se vám zasmějí“. A protože otaku jsou ve své podstatě velmi zvídaví freakové, navrhovaných řešení byla opravdu kvanta. Grek se bavil, diváci se bavili, co víc si přát. Účast sice nebyla úplně nejhojnější, ale aspoň se účastnili převážně lidé, kteří mají k fyzice kladný vztah (možná s výjimkou ovečky, která vehementně prosazovala jako pohon mecha magii). Přednáška měla jednu jedinou vadu – délku. Sice chápu, že na toto téma by se dalo polemizovat hodiny a hodiny, ale já kvůli tomu zmeškal nezaložení české AMV asociace (nedošlo mi, kolik je hodin). Možná právě kvůli tomu, že se lidé zdrželi na přednášce se žádná asociace nezaložila a lidé se rozprchli do hospod.

Po skončení přednášky jsem se definitivně odebral pryč z manga bloku, protože už stejně nebylo na co koukat – nevím jak komu, ale přišlo mi, že takhle zabitej prime time nebyl ani loni – docela by mne zajímalo, kolik lidí tam zůstalo. Místo anime jsem se tedy začal věnovat jiné asijské doméně – bojovým technikám. V osm totiž v hlavním sále mělo prezentaci čínské umění. Upřímně, jak se přesně jmenovalo, si asi nevzpomenu, jejich stránky takže se spokojte s tím, že jedna z prezentovaných technik byla Bagua Zhang, pak Taiji s vějířem (to cvičila i Nailin z mňangačiči) a Wudang taiji (s mečem). Hned v úvodu mne hrozně potěšili, neboť pouštěli ukázky z nejoblíbenějšího filmu mého dětství – z Úderu otevřenou dlaní. Už sama prezentace Bagua Zhangu byla drsná a mé klouby a šlachy propadaly těžkým depresím – ještě, že všechny čtyři rohy byly obsazené. Ve chvíli, kdy přišel na řadu meč, už jsem zvládal tak maximálně stát s otevřenou hubou. Taiji s vějířem už jsem měl možnost párkrát vidět, ale přesto je to vždy úchvatná podívaná – tím spíš, že jedna z cvičících byla pravděpodobně opravdická Číňanka, která se s tímto uměním v krvi narodila. I ostatní cvičící byli dobří, ale u ní všechny pohyby vypadaly, jako by byl vějíř její nedílnou součástí. Po skončení prezentace dostali možnost zacvičit si i diváci, čehož většina z nich (já ne) využila. Vidět tlupu elfů a Hermion, jak cvičí čínské cviky bylo opravdu... velice zajímavé. Koho by zajímaly detaily tak http://www.zdravadusicka.cz/

A to je vlastně víceméně vše. Zbytek sobotního večera jsem strávil převážně deskovkami a konzumací klobás zapíjených karkáde. Neděle už byla jen o balení, klobásách, deskovkách a odjezdu. Chybí tu například informace o soutěžích v singstar či DDR, ale ty už se mi do programu nevešly. Sice jsem na jejich téma slyšel pár střípků, ale možná by stálo za to, kdyby o nich poreferoval někdo, kdo na nich byl.

Kdo to dočetl poctivě až sem, je dobrej.

logo.gif

Cony a Go

  Rok 2005:
- Animefest 2005 (Brno)
- Animecon 2005
  (Bratiaslava)
- Go turnaj Toyota
  Brno 2005
- Akicon 2005 (Praha)

  Rok 2006:
- Pragocon 2006 (Praha)
- Animefest 2006 (Brno)
- Akicon 2006 (Praha)

  Rok 2007:
- Pragocon 2007 (Praha)
- Animefest 2007 (Brno)
- Akicon 2007 (Praha)

  Rok 2008:
- Pragocon 2008 (Praha)
- Animefest 2008 (Brno)